Skip to content

Z historie ambivalence

Jeden z nejstarších odborných časopisů v oblasti psychopatologie, The Journal of Nervous and Mental Disease, publikoval roku 1951 první studii zabývající se hudebními emocemi u schizofrenního spektra. V článku Rozpoznání a převzetí hudební nálady v psychóze se Simon s kolegy pozastavují nad neobvyklým soužitím smutné hudby a psychózy. Oproti zdravým i depresivně schizofrenním probandům tíhli jedinci v akutním psychotickém stavu ke skladbám objektivně i subjektivně hodnoceným jako záporné.

Vědecký zájem o vztah hudby a schizofrenních onemocnění má dalekou, ale roztržitou historii. K Simonově objevu se vrátil až Nielzénův tým o tři a čtyři desetiletí pozdějí. V sérii studií vědci dokázali Simonovu ambivalenci replikovat. Hudba s různě záporným nábojem byla sice psychotiky hodnocena jako zcela nejsmutnější, nejagresivnější či nejdisonantnější, zároveň se jim ale také nejvíce líbila.

V izolaci vyznívá výstup těchto prvních studií takřka nezávažně. K čemu může sloužit zjištění, že se psychotikovi líbí nepěkná hudba? Až poslední desetiletí dodává výzkumům Simona a Nielzéna na potřebném kontextu. Právě ambivalence emocionálního prožitku se totiž prokazuje jako stěžejní charakteristika psychotického stavu.

 

Buď první!

Leave a Reply

Your email address will not be published.